Přeskočit na hlavní obsah

Z neexistujícího deníku aneb "back?"

Chybělo mi to tu. Zapomněla jsem. Ale jsem...tu teď.

Přináším 2. díl mého "Z neexistujícího deníku aneb...".

Je  rok 2019. Páni. Přijde mi to příšené. Jak se to stalo, že čas tak rychle utekl? Možná jsem jen zavřela oči a vše, co se stalo, se mi jen zdálo. Nebo jsem zase nedávala pozor a svět se schoval za obzor. Možná toho na mě bylo moc, ale nežádám o pomoc. Snažím se hledět dopředu a bubáky nechat vzadu, pěkně za sebou.

Jako každý rok, nedávám si žádná předsevzetí - pokládám to za zbytečnost. Na co si dát nějaký cíl, který vím, že nechci splnit nebo zkrátka vím, že nesplním? Když si budu chtít dát nějaký cíl, tak si ho dám. Sama pro sebe. Co říci dál. 

Situace se má asi takhle.
Sedím na židli. V pokoji. Před sebou sešit pln blábolů, které mám umět na zkoušku. Napravo mám diář, diář, který mi připomíná, že nemám moc schůzek, ale moje neschopnost cokoliv udělat je natolik silná, že jen sedím. Nalevo se mi rozsvicuje telefon, protože mi neustále někdo něco píše a většinou je to jen "přikládání polínek do ohně". 
Koukám na plápolající plamínek svíčky. Bezmyšlenkovitě. Možná. Možná mám hlavu plnou trápení, možná radosti a možná otázek.
Plamínek plápolá ze strany na stranu, neudržuje směr. Sem a tam. Sem a tam. Jakoby se nemohl rozhodout, jako by plápolal nad spoustou rozhodnutí, jako by byl pln starostí a nevěděl, která cesta je ta správná. Vidím v něm sebe.  Sebe teď a tady. Není to už paranoia nebo deprese? Nevím, ale vím, že opravdu nevím. Nepoužil někdo něco takového? Ano, myslím, že ano. 
Na otázku "Co děláš?", přeci nemohu odpovědět nic. Vždycky něco dělám. Můžu ale říct, že brečím bez toho, aby se někdo ptal "PROČ?", "CO SE STALO?". Ne, nemůžu. To všichni víme. Můžu někomu říct, že brečím smíchy? Ne, taky ne.. Nastala by ta samá otázka, ale co když na ni nechci odpovídat? Brečím protože chci brečet. Brečím, protože mě něco trápí a musím si to srovnat sama v sobě nebo brečím protože mám šílenou radost a něco mě fakt pobavilo, ale řikat to nechci všem. Kdybych chtěla, dala bych si to jako status na Facebook, aby to všichni věděli. 
Plamínek mi připomíná mé tělo. Jakoby to byla bolest a rozmýšlela se, co mě bude bolet teď, jakoby se romýšlela, kde se usídlí. 
Ten plamínek jsem já.

Je tohle nějaký duševní stav nebo chvilková nálada? Je mi opravdu dvacet nebo jsem stále v břiše své matky a promítám si svůj život před očima, abych se rozmyslela, jestli budu chtít jít na svět taková nebo maková. 

Je zkouškové. Co jsem proto udělala? Pranic. Co z toho plyne? Je mi na nic. Nechápu, proč si pokládám otázky. Možná doufám v odpovědi, ale nepřichází...nepřichází v takové formě, jakou bych si představovala.


Silvie

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tipy na vánoční dárky - Mommy

Aneb: Předvánoční deprese 1/X. Každý rok je to stejné. Rok od roku je to horší a horší. Neustále sháním nějaké nápady, tipy a všelijaká různá, možná překvapení, kterými bych mohla obdarovat svoje nejbližší. Dnes vám sem hodím pár svých nápadů, které byste mohli použít pro svojí mamku. Udělám z toho takovou mini sérii tipů na dárky. Dárkové poukazy - Já už letos třetím rokem jedu v poukazech atp. Připadá mi to jako nejlepší řešení, když nechci kupovat nějaké kraviny, které stejně někam zahodí a nebudou k ničemu. Předloni to byly dvě vstupenky do Národního divadla (za tenhle nápad jsem (byla) pyšná sama na sebe, protože to byl nejlepší dárek ever) , loni to byl celorodinný vstup do Mořského světa v Praze a letos jsem zvolila způsob dárku, který bude jen a jen pro ní.  Lísky na koncert - To je podle mě ultra dobrý dárek. Pokud vaše mamka má nějakou oblíbenou kapelu, která třeba není česká a vystoupí v Praze příští rok, tak neváhejte a jděte do toho. Kupte dva lístky a mát...
Okomentovat
Další informace

Lovely CARROT CAKE

Dnes trošku z jiného soudku, ale rozhodně něco, co stojí za zmíňku! Miluju carrot cake! Vyzkoušela jsem spousty receptů, ale jen ten od MY COOKING DIARY je ten, který mi vyhovuje absolutně nejvíce. Pojďme si recept rozebrat. Podle MY COOKING DIARY Co se týká mrkve , kupuji většinou tu v plastovém balení (1kg ji tam myslím je) nebo si po kusech vyberu. Ne s natí. Mouku používám klasicky polohrubou, ale dort je pak poněkud těžsí. Pravda je, že z celozrnné jsem ho ještě nezkoušela. Třtinový cukr je něco, na co, zvlášť při pečení tohohle dortu, nedám dopustit! S klasickým bílým cukrem je dort příšerně sladký. S třtinovým cukrem nemám žádný problém a i korpus je díky němu více hnědší. Vanilkový lusk nedávám, když se mi zachce, tak přidám vanilkový cukr, ale spíše nedávám ani jedno. Prášek do pečiva dávám, podle zkušeností, zásadně celý. Jinak mi korpus vylítne jen málo. POSTUP - part 1 Zapnula jsem troubu na 180°C, cca.  Dala jsem do kuchyňského robo...
1 komentář
Další informace

My hair care

Konečně začínám být se svými vlasy spokojená a proto jsem se rozhodla se s vámi podělit o to, jak se o ně starám. Co jsem dělala dřív špatně? Je dobré se nad tímhle zamyslet, protože já osobně jsem zjistila, že jsem dělala špatně skoro všechno. Plácala jsem na vlasy barvy, které mi je ničily. Neustále jsem si je žehlila a jinak tepelně upravovala, což mi vlasy také ničilo. Vázala jsem je do velmi pevných copánků, což opět vlasům neprospívalo a v neposlední řadě jsem používala ne úplně vhodné přípravky, ať už to byly šampony, kondicionéry, masky, oleje apod. No, bylo toho dost. Můj příběh? Vynechejme všechno výše zmíněné a pojďme rovnou na to, kdy a jak jsem se začala o vlasy skutečně zajímat. Vlasy mě hodně začaly zajímat ve chvíli, kdy jsem si z BLOND dala ČERVENOU. V zoufalství a vzteku jsem to ještě ten den přebarvila zpět na blond, čímž jsem si vlasy kompletně zničila. Tohle NIKDY NEDĚLEJTE! NIKDY. Nebo takhle, nebylo to tak hrozné, jak říkám, většinou mi kamarádi nebo r...
Okomentovat
Další informace