Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Latest

Lovely CARROT CAKE

Dnes trošku z jiného soudku, ale rozhodně něco, co stojí za zmíňku!
Miluju carrot cake! Vyzkoušela jsem spousty receptů, ale jen ten od MY COOKING DIARY je ten, který mi vyhovuje absolutně nejvíce.
Pojďme si recept rozebrat.
Co se týká mrkve, kupuji většinou tu v plastovém balení (1kg ji tam myslím je) nebo si po kusech vyberu. Ne s natí.Mouku používám klasicky polohrubou, ale dort je pak poněkud těžsí. Pravda je, že z celozrnné jsem ho ještě nezkoušela.Třtinový cukr je něco, na co, zvlášť při pečení tohohle dortu, nedám dopustit! S klasickým bílým cukrem je dort příšerně sladký. S třtinovým cukrem nemám žádný problém a i korpus je díky němu více hnědší.Vanilkový lusk nedávám, když se mi zachce, tak přidám vanilkový cukr, ale spíše nedávám ani jedno.Prášek do pečiva dávám, podle zkušeností, zásadně celý. Jinak mi korpus vylítne jen málo.
POSTUP - part 1 Zapnula jsem troubu na 180°C, cca.  Dala jsem do kuchyňského robota vejce s cukrem a olejem. V druhé míse jsem smíchala všechno sypké.…
Nejnovější příspěvky

Z neexistujícího deníku aneb "back?"

Chybělo mi to tu. Zapomněla jsem. Ale jsem...tu teď.
Přináším 2. díl mého "Z neexistujícího deníku aneb...".
Je  rok 2019. Páni. Přijde mi to příšené. Jak se to stalo, že čas tak rychle utekl? Možná jsem jen zavřela oči a vše, co se stalo, se mi jen zdálo. Nebo jsem zase nedávala pozor a svět se schoval za obzor. Možná toho na mě bylo moc, ale nežádám o pomoc. Snažím se hledět dopředu a bubáky nechat vzadu, pěkně za sebou.
Jako každý rok, nedávám si žádná předsevzetí - pokládám to za zbytečnost. Na co si dát nějaký cíl, který vím, že nechci splnit nebo zkrátka vím, že nesplním? Když si budu chtít dát nějaký cíl, tak si ho dám. Sama pro sebe. Co říci dál. 
Situace se má asi takhle. Sedím na židli. V pokoji. Před sebou sešit pln blábolů, které mám umět na zkoušku. Napravo mám diář, diář, který mi připomíná, že nemám moc schůzek, ale moje neschopnost cokoliv udělat je natolik silná, že jen sedím. Nalevo se mi rozsvicuje telefon, protože mi neustále někdo něco píše a většinou …

My hair care

Konečně začínám být se svými vlasy spokojená a proto jsem se rozhodla se s vámi podělit o to, jak se o ně starám.
Co jsem dělala dřív špatně? Je dobré se nad tímhle zamyslet, protože já osobně jsem zjistila, že jsem dělala špatně skoro všechno. Plácala jsem na vlasy barvy, které mi je ničily. Neustále jsem si je žehlila a jinak tepelně upravovala, což mi vlasy také ničilo. Vázala jsem je do velmi pevných copánků, což opět vlasům neprospívalo a v neposlední řadě jsem používala ne úplně vhodné přípravky, ať už to byly šampony, kondicionéry, masky, oleje apod. No, bylo toho dost.
Můj příběh? Vynechejme všechno výše zmíněné a pojďme rovnou na to, kdy a jak jsem se začala o vlasy skutečně zajímat. Vlasy mě hodně začaly zajímat ve chvíli, kdy jsem si z BLOND dala ČERVENOU. V zoufalství a vzteku jsem to ještě ten den přebarvila zpět na blond, čímž jsem si vlasy kompletně zničila. Tohle NIKDY NEDĚLEJTE! NIKDY. Nebo takhle, nebylo to tak hrozné, jak říkám, většinou mi kamarádi nebo rodina řekli…

Love, Simon

Já, Simon.
Klobouk dole. Nevím, jestli to takhle funguje i ve skutečnosti, ale určitě není snadné si v sedmnácti přiznat, že jste gay. Natož o tom říci svému okolí. Simon Spier (Nick Robinson) zažíval přesně tuhle situaci. Nikomu nikdy neřekl, že je gay, až do té doby než si začne mailovat se svým neznámým spolužákem, který si říká Blue. Všechno se zlomí, když se jejich konverzace dostane do špatných rukou. Konkrétně do rukou Simonova ultra divného, sebejistého spolužáka Martin, který se ho pokouší vydírat. Simon dělá vše, co je v jeho silách, aby mu vyhověl, ale nejde to.  Martin tak anonymně zveřejní Simonovo tajemství. Simon se rozhodne se s tím svěřit své rodině, ale není to vůbec lehké. Jak vše dopadne už neprozradím. 
Přijde mi, že film není náročný na pochopení, ale je pln překvapení. Já jsem osobně do poslední chvíle netušila, kdo je ve skutečnosti "Blue", ale podezřívala jsem tři kluky, z nichž jeden to fakt byl. Byla jsem ale napjatá do poslední chvíle. A pak doja…

Deadpool 2

Moje myšlenky právě teď: Really? Vážně jsem brečela u Deadpoola? U Deadpoola 2, aby bylo jasno. I když ... ono je to asi jedno, pořád je to Deadpool. Ale..wtf?
Sakra, co to bylo? Tím chci říct, že dvojka je ještě lepší, než jednička a to nebývá často.

Pokud se někomu nelíbil Deadpool, tak se mu rozhodně nebude líbit Deadpool 2. Tady existuje jenom jedna hranice mezi "DAMN! I NEED MORE" a "WHAT THE HELL IS GOING ON?". Nic mezi tím.

Extrémní dávka humoru, sarkasmu, výbuchů, střel a krve. Je stále zachováno promlouvání k divákům ze strany Deadpoola, což si cenním, protože to není u filmů moc časté. Jednička byla obrovský hit, připravila si tak prostor a ušlapala cestičku druhému dílu, který rozhodně nezklamal!

První půl hodina filmu je nic moc, možná jsem si řekla, že to asi nebude ono, ale po té cca půl hodině se to totálně zlomilo a tekly mi slzy z očí ať už to bylo od smíchu nebo od "smutku". První půl hodina by se dala považovat za docela inteligentní,…

Fifty Shades Freed

DNES jsem konečně viděla Padesát odstínů svobody, čímž jsem zakončila tuhle trilogii ve filmové podobě. 
Takže...Fifty Shades Freed...OK
Od prvního dílu se udála spousta věcí, jak ve filmu, tak s filmem. Padesát odstínů šedi stálo za prd (nebudem si lhát, že jo), Padesát odstínů temnoty najednou napravilo to velké KO z prvního dílu a najednou úplná pecka! Padesát odstínů svobody je tak na stejné úrovni, jako druhý díl, možná se tento díl zvedl ještě o příčku výš. Jedním slovem: skvělé!
Není tajemstvím, že film začíná svatbou -wohou- (a hned ze začátku je fakt ultra velké plus, že filmaři tuhle scénu nijak nepřešli nebo nevyškrtli úplně. Myslím, že všechny jsme se na to těšily!). Manželé Greyovi si užívají radovánek a krásného života. Ana chce však stále pracovat a nezůstávat tak ve "zlaté kleci", ačkoliv by klidně mohla, díky Christianově bohatství. Oba vypadají spokojeně a užívají si života, ale ozve se dávná "noční můra" zvaná Jack Hyde, která je téměř ústřední …

Z neexistujícího deníku aneb den se mnou

Na úvod bych chtěla říci, že dnešní článek bude poněkud jiný - zvláštní. Jiný bude minimálně v tom, že pojednává o celém mém dni, takže dnešní článek je dejme tomu, jako vytržená stránka z mého neexistujícího deníku.
Tak jo, nevím, jak se to stalo, ale mám příšerně přemýšlivou náladu, což rozhodě nepovažuji za skvělou věc. Právě jsem přišla do školy a už jen to slovo ŠKOLA je frustrující. Ale co to povídám, většina vyučujících nám říká, že "nejezdíme do ŠKOLY", ale jezdíme na UNIVERZITU nebo FAKULTU, ale to mi přijde snad ještě horší. Tento, rádoby článek, píšu v osm hodin ránoa píšu si ho ručně. Do sešitu. Do sešitu, který měl původně sloužit, jako sešit na výpisky. Ale nějak to nedopadlo. Něco málo jsem si do něj napsala první semestr, ale teď, ve druhém semestru, obohacuji můj sešit něčím, čemu říkám bohatě nanicovaté kresby všeho druhu. Mluvím tedy konkrétně o měsíci, hvězdách, květinách, vánočním stromku s dárky (ano, teď v květnu), apod.. Právě sedím venku na kuřáckém …