Přeskočit na hlavní obsah

Love, Simon

Já, Simon.

Klobouk dole.
Nevím, jestli to takhle funguje i ve skutečnosti, ale určitě není snadné si v sedmnácti přiznat, že jste gay. Natož o tom říci svému okolí. Simon Spier (Nick Robinson) zažíval přesně tuhle situaci. Nikomu nikdy neřekl, že je gay, až do té doby než si začne mailovat se svým neznámým spolužákem, který si říká Blue.
Všechno se zlomí, když se jejich konverzace dostane do špatných rukou. Konkrétně do rukou Simonova ultra divného, sebejistého spolužáka Martin, který se ho pokouší vydírat. Simon dělá vše, co je v jeho silách, aby mu vyhověl, ale nejde to. 
Martin tak anonymně zveřejní Simonovo tajemství. Simon se rozhodne se s tím svěřit své rodině, ale není to vůbec lehké. Jak vše dopadne už neprozradím. 

Přijde mi, že film není náročný na pochopení, ale je pln překvapení. Já jsem osobně do poslední chvíle netušila, kdo je ve skutečnosti "Blue", ale podezřívala jsem tři kluky, z nichž jeden to fakt byl. Byla jsem ale napjatá do poslední chvíle. A pak dojatá. 
 
Love, Simon je zejména o coming outu, o toleranci a o síle skutečných přátelství. Musím uznat, že k jednotlivým tématům přistupuje citlivě a s nadledem a pochopením. Zanechává to takový ten hřejivý pocit, uvnitř nás. Filmem prolíná i spousta vtípků a narážek.

Herecké obsazení je v poho:
Rodiče Simona: Josh Duhamel, Jennifer Garner
Josh Duhamel byl vždycky můj oblíbenec, ať hrál, kde hrál. Takže i tady v roli táty od rodiny se mi samozřejmě líbí, jen až teď jsem si uvědomila, že...všichni stárneme. 
- sestra Simona neměla ve filmu moc velkou roli, možná spíš tam byla jen, jako doplněk, ale pro představu krásné rodiny tam zapadla - 
Přátelé: Alexandra Shipp (ona je tak strašně krásná!), Jorge Lendeborg Jr., Katherine Langford
- skvělá parta přátel -
A tady je můj filmový favorit: Keiyan Lonsdale 
- jakou roli ve filmu má se dozvíte sami - 




Film byl natočen podle knižní předlohy, kterou jsem ale nečetla, takže nemůžu posoudit. 

Dávám filmu 90%.

Silvie

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Lovely CARROT CAKE

Dnes trošku z jiného soudku, ale rozhodně něco, co stojí za zmíňku! Miluju carrot cake! Vyzkoušela jsem spousty receptů, ale jen ten od MY COOKING DIARY je ten, který mi vyhovuje absolutně nejvíce. Pojďme si recept rozebrat. Podle MY COOKING DIARY Co se týká mrkve , kupuji většinou tu v plastovém balení (1kg ji tam myslím je) nebo si po kusech vyberu. Ne s natí. Mouku používám klasicky polohrubou, ale dort je pak poněkud těžsí. Pravda je, že z celozrnné jsem ho ještě nezkoušela. Třtinový cukr je něco, na co, zvlášť při pečení tohohle dortu, nedám dopustit! S klasickým bílým cukrem je dort příšerně sladký. S třtinovým cukrem nemám žádný problém a i korpus je díky němu více hnědší. Vanilkový lusk nedávám, když se mi zachce, tak přidám vanilkový cukr, ale spíše nedávám ani jedno. Prášek do pečiva dávám, podle zkušeností, zásadně celý. Jinak mi korpus vylítne jen málo. POSTUP - part 1 Zapnula jsem troubu na 180°C, cca.  Dala jsem do kuchyňského robota v

DIY: Oprava zničených stínů – bez alkoholu

Ahoj, před nějakou dobou jsem na Instagramu zveřejnila fotku dokazující moji šikovnost – rozbité stíny, které mi samozřejmě úplně samy spadly na zem. Znáte to – něco držíte, pohodička a najednou zničehonic vám to prostě vyklouzne z ruky…klasika -.- A jelikož mi bylo mých nově nabytých stínů (ano, koupila jsem si je ten den :D) líto a nechtěla jsem je vyhodit, rozhodla jsem se, že si je opravím. Tak jsem zkoukla pár videí na opravu stínů / pudrových produktů a plná nadšení jsem šla hledat do špajzu alkohol, který byl potřeba k opravě. No jo, jenže mi žádný neměli -.- a co teď, že jo? Pátrala jsem i po jiném návodu, ale zase tolik jich nebylo. Až jsem nakonec objevila verzi bez alkoholu. O tom, jak jsem postupovala při opravě se dozvíte víc v následujícím mini foto návodu 😊 . Takže budeme potřebovat: - rozbité stíny nebo jiný pudrový produkt jako třeba tvářenku nebo pudr - trochu vody - párátko nebo něco čím stíny rozmělníte - kapesníček - něco čím mokré stíny u

Z neexistujícího deníku aneb den se mnou

Na úvod bych chtěla říci, že dnešní článek bude poněkud jiný - zvláštní. Jiný bude minimálně v tom, že pojednává o celém mém dni, takže dnešní článek je dejme tomu, jako vytržená stránka z mého neexistujícího deníku. Tak jo, nevím, jak se to stalo, ale mám příšerně přemýšlivou náladu, což rozhodě nepovažuji za skvělou věc. Právě jsem přišla do školy a už jen to slovo ŠKOLA je frustrující. Ale co to povídám, většina vyučujících nám říká, že "nejezdíme do ŠKOLY", ale jezdíme na UNIVERZITU nebo FAKULTU, ale to mi přijde snad ještě horší. Tento, rádoby článek, píšu v osm hodin ráno a píšu si ho ručně. Do sešitu. Do sešitu, který měl původně sloužit, jako sešit na výpisky. Ale nějak to nedopadlo. Něco málo jsem si do něj napsala první semestr, ale teď, ve druhém semestru, obohacuji můj sešit něčím, čemu říkám bohatě nanicovaté kresby všeho druhu. Mluvím tedy konkrétně o měsíci, hvězdách, květinách, vánočním stromku s dárky (ano, teď v květnu), apod.. Právě sedím venku na k