Přeskočit na hlavní obsah

Waiting

Už jsem se o tom zmiňovala několikrát, ale já fakt nesnáším čekání a teď, stejně, jako kdykoliv jindy před svátky je to o to horší. 
Nesnášela jsem to už od mala, ale všichni mi říkali, že s přibývajícím věkem si na to člověk zvykne, protože vlastně na něco budeš čekat celý život. Jindy mi zase říkali, že čekání budu nesnášet do určitého věku, pak se to na chvíli zastaví a s přibývajícím věkem už to bude jenom horší. 
No, nevím, jak jste na tom vy, ale u mě je to horší a horší. Tak třeba čekání v supermarketu. Znám to a vím, jak se cítí pokladní, která má na kase fakt frontu a nedej bože, když se jí něco nepovede a bude muset stornovat, ale na druhou stranu, když jede (týden před Vánoci, kdy všichni magoříme) 5 pokladen z 10 a u každé z těch pokladen je 8 lidí s narvanými košíky, tak to je hrozné. Nákup vám všeho všudy trvá třeba 20 minut a u pokladny stojíte půl hodiny. -_-
Dokonce se mi už i letos stalo, že jsem čekala (jako magor) na parkovací místo u supermarketu, protože celé parkoviště bylo narvané. Když už se nějaké místo uvolnilo, tak tam byl namalovaný vozíčkář, takže zase nic. Člověk v tuhle dobu docela ztrácí i nervy. Neberte to prosím tak, že si pořád jen stěžuji, ale to je zkrátka můj názor. Na jednu stranu to chápu, ale na druhou zase vůbec.
Úplně nejlepší je ale pošta u nás na Dobříši. Tam nedávno zavedli už "lístečkový systém", s čímž souhlasím a jsem ráda, že to tam je. Do chvíle, než zavedly tento systém (který je snad už všude) to tam fungovalo tak, že všichni stáli za sebou a důchodci předbíhali, strkali do vás a nadávali. Teď to má systém a pěkně to funguje (čekání půl hodiny je naprosto běžné teda pořád), ale důchodci tento systém nechápou a nadávají neustále pořád. Teď se tedy rvou už jen o místo na sezení. Když jdu na poštu, tak mám vždy minimálně půl hodinovou rezervu, pro všechny případy a zvlášť teď před Vánoci. To je další věc...tohle období pošta absolutně nezvládá. Balíčky chodí pozdě, když tedy přijdou, pošta domů jezdí čím dál tím déle, podle mě ani dopisy nestíhají odesílat atd.. Máte také takovou zkušenost? Já mám někde v Praze na poště (na nějaké centrální) asi už měsíc zaseklý balíček (kosmetických štětců, které fakt chci!) z Číny a nejsou schopni mi ho doručit. Docela mi ubývá trpělivost, takže kdybyste někdo věděl, jak tohle vyřešit a urychlit, tak mi prosím dejte vědět.
Naštěstí jsem ten typ člověka, který je naštvaný, ale rozhodně nenadává na hlas ani nerozhazuje rukama (když někde je). Jsem naštvaná uvnitř.
Čím dál, tím častěji se mi stává, že čekám na kamarády, což jindy nebývalo. Možná to bude tím, že jezdím vždycky včas a většinou ještě i dříve, než bych měla, ale když mi kamarádi napíšou, že se sejdeme ve čtvrt a ve třičtvrtě ještě nikdo nikde, tak to už je fakt děs. Vím, že to teď čtete, tak si to vemte k srdci jo :D .
Ty jo, mám toho tolik o čekání, že už ani nevím, co jsem chtěla říci.
 
Tak čekání zdar a pevné nervy!

Silvie


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Lovely CARROT CAKE

Dnes trošku z jiného soudku, ale rozhodně něco, co stojí za zmíňku! Miluju carrot cake! Vyzkoušela jsem spousty receptů, ale jen ten od MY COOKING DIARY je ten, který mi vyhovuje absolutně nejvíce. Pojďme si recept rozebrat. Podle MY COOKING DIARY Co se týká mrkve , kupuji většinou tu v plastovém balení (1kg ji tam myslím je) nebo si po kusech vyberu. Ne s natí. Mouku používám klasicky polohrubou, ale dort je pak poněkud těžsí. Pravda je, že z celozrnné jsem ho ještě nezkoušela. Třtinový cukr je něco, na co, zvlášť při pečení tohohle dortu, nedám dopustit! S klasickým bílým cukrem je dort příšerně sladký. S třtinovým cukrem nemám žádný problém a i korpus je díky němu více hnědší. Vanilkový lusk nedávám, když se mi zachce, tak přidám vanilkový cukr, ale spíše nedávám ani jedno. Prášek do pečiva dávám, podle zkušeností, zásadně celý. Jinak mi korpus vylítne jen málo. POSTUP - part 1 Zapnula jsem troubu na 180°C, cca.  Dala jsem do kuchyňského robota v

DIY: Oprava zničených stínů – bez alkoholu

Ahoj, před nějakou dobou jsem na Instagramu zveřejnila fotku dokazující moji šikovnost – rozbité stíny, které mi samozřejmě úplně samy spadly na zem. Znáte to – něco držíte, pohodička a najednou zničehonic vám to prostě vyklouzne z ruky…klasika -.- A jelikož mi bylo mých nově nabytých stínů (ano, koupila jsem si je ten den :D) líto a nechtěla jsem je vyhodit, rozhodla jsem se, že si je opravím. Tak jsem zkoukla pár videí na opravu stínů / pudrových produktů a plná nadšení jsem šla hledat do špajzu alkohol, který byl potřeba k opravě. No jo, jenže mi žádný neměli -.- a co teď, že jo? Pátrala jsem i po jiném návodu, ale zase tolik jich nebylo. Až jsem nakonec objevila verzi bez alkoholu. O tom, jak jsem postupovala při opravě se dozvíte víc v následujícím mini foto návodu 😊 . Takže budeme potřebovat: - rozbité stíny nebo jiný pudrový produkt jako třeba tvářenku nebo pudr - trochu vody - párátko nebo něco čím stíny rozmělníte - kapesníček - něco čím mokré stíny u

Z neexistujícího deníku aneb den se mnou

Na úvod bych chtěla říci, že dnešní článek bude poněkud jiný - zvláštní. Jiný bude minimálně v tom, že pojednává o celém mém dni, takže dnešní článek je dejme tomu, jako vytržená stránka z mého neexistujícího deníku. Tak jo, nevím, jak se to stalo, ale mám příšerně přemýšlivou náladu, což rozhodě nepovažuji za skvělou věc. Právě jsem přišla do školy a už jen to slovo ŠKOLA je frustrující. Ale co to povídám, většina vyučujících nám říká, že "nejezdíme do ŠKOLY", ale jezdíme na UNIVERZITU nebo FAKULTU, ale to mi přijde snad ještě horší. Tento, rádoby článek, píšu v osm hodin ráno a píšu si ho ručně. Do sešitu. Do sešitu, který měl původně sloužit, jako sešit na výpisky. Ale nějak to nedopadlo. Něco málo jsem si do něj napsala první semestr, ale teď, ve druhém semestru, obohacuji můj sešit něčím, čemu říkám bohatě nanicovaté kresby všeho druhu. Mluvím tedy konkrétně o měsíci, hvězdách, květinách, vánočním stromku s dárky (ano, teď v květnu), apod.. Právě sedím venku na k