Tenhle pojem obecně moc nemusím, takže vlastně ani nechápu, proč jsem tak nazvala dnešní článek.
- "ženská" -
Neznám návod na správnou "sebelásku", neznám ani cestu ke správné "sebelásce", protože si myslím, že každý z nás si musí najít svůj vlastní recept k tomu, aby přijmul sám sebe takového, jaký je.
Já jsem tenhle recept ještě nenašla, ale snažím se. Snažím se přijít na to, jak se doopravdy mít ráda, protože, jakmile přijmu sebe sama takovou, jaká jsem se vším všudy, tak věřím, že budu doopravdy spokojená a úspěšná. Myslím si, že to takhle platí obecně.
V dnešní době je to ale mnohem složitější, než před pár lety. Jsme neuvěřitelně ovlivňováni médii, kteří se do nás snaží nacpat nějaký ideál krásy v podobě Victoria Secret modelek, ale zase na druhou stranu je pravda, že nyní už vzniká prostor pro normální lidi nebo pro lidi, kteří jsou nějak výjimeční - zvláštní - odlišní a to je strašně dobře, protože, takhle by to mělo být.
Asi je možná otřepané klišé, to, co si teď přečtete, ale já na to nedám dopustit. Nezáleží na tom, kolik máme pupínků, černých teček, jak moc máme velkou celulitidu nebo kolik máme kil navíc. Nezáleží na tom, jestli mluvíme japonsky, rusky nebo česky. Nezálěží na tom, jestli jsme popeláři, herci nebo učitelé. Nezáleží na tom, jestli jsme bílí nebo černí. Nezáleží na tom, jestli nám je dvacet, čtyřicet nebo šedesát. Stále jsme jen lidé.
Každý je krásný - každý úplně jinak a to je na tom to opravdu krásné.
Když všechno přenesu na mě, tak mám dny, kdy se ráno probudím, dojdu k zrcadlu a pomalu se pozdravím, jako kdybych zdravila cizího člověka. To je jednou "bad hair day", jednou zase "bad face day" a někdy je to den "úplně na hovno, zahrabejte mě někam". Znáte to. Když nejedu do práce, nejdu na rande (uhm), nejsem s kamarádkou nebo nejdu do školy, tak se nemaluju (ve smyslu - dám si jenom make-up nebo korektor) a vlasy nechávám ladem (=ráno učešu, hodím do drdolu a žiju tak celý den), a když je takových dní víc, tak už si opravdu připadám ošklivá a divná, ale pak se zase na druhou stranu najdou dny, kdy se hezky obleču, namaluju, a když si stoupnu před zrcadlo, tak si řeknu: "jo Silvi, dneska...dneska ti to fakt sluší".
Myslím si, že k tomu, abychom přijali sami sebe je dobré si přiznat své "nedostatky". ANO, mám pupínky. ANO, mám černé tečky. ANO, mám kila navíc. ANO, jsem spokojená (občas). NE, neumím zpívat, ale přesto zpívám neustále. NE, nejsem normální. ANO, rudnu v každé situaci a NE, neumím to ovládat a díky tomu se dostávám do mnohem nepříjemnějších situací, než by ve skutečnosti byly. NE, neumím ani tancovat a také to dělám neustále. ANO, moje hlava neustále létá v oblacích - ANO, díky tomu si přijdu, občas, jako malé dítě. ANO asi ztrácím svůj věčný optimismus a stává se ze mě realista - což tak úplně nechci, protože se mi můj optimismus na mě líbil. ANO, udělala jsem spoustu chyb. ANO, jsem lajdák a všechno dělám na poslední chvíli a ANO, občas na to i doplatím, ale NE, nedokázala jsem se ještě ponaučit. ANO, občas jsem hodně sebestředná. NE, šetřit zrovna neumím. ANO, jsem komplikovaná - jsem ženská ne. ANO, mám šílené nápady. ANO, brečím pro nic za nic - klidně se rozbrečím jen tak. ANO, mám vysoké a nereálné cíle, ale kdo ví, jak co bude. ANO, pořád doufám, že si vezmu Zaca Efrona, Channinga Tatuma nebo Roberta Downeyho Jr. - bez ohledu na věkové rozdíly. ANO, neustále mluvím, ale pozor - ANO, umím i mlčet. ANO, stále věřím, že se mi splní všechny sny. ANO, jsem nervák. NE, nejsem namyšlená - ačkoli si to spousta lidí myslí. ANO - jsem šílená. NE - nejsem perfektní. ANO, nosím brýle. ...
Ale tohle všechno je součást mě. TO JSEM JÁ. Nebudu se omlouvat za to, jaká jsem. Jestli se to někomu nelíbí, tak nemá v mém životě co dělat (zní to, jako hodně silná věta a taky šílená - já vím - ale, když si tohle řeknete, tak přeci musíte uznat, že je to pravda). Jedni odejdou a jiní přijdou a věřte, že nikdy nejsme sami, vždycky tu pro nás někdo je. Jenom v určitých situací nedokážeme tenhle jednoduchý fakt zkrátka přijmout. Nemluvím tu k vám, jako nějaký osvícenec, mluvím tu z vlastních zkušeností.
K tomuto tématu se hodí úžasná písnička. Je z filmu/muzikálu: The greatest showman: This is me, protože tahle písnička, ačkoliv zní smutně, je ve skutečnosti oslava. Je to oslava sebe sama, je to oslava odchodu ze svého stínu, je to oslava naší "self love", je to oslava nás.
Všichni jsme krásní, tak se zvedněme a ukažme všem, kdo jsme, protože tohle jsme my. Zamilovala jsem si větu z téhle písničky a tou je:
"I am who I'm meant to be, this is me!"
Silvie
Komentáře
Okomentovat