Mám
za sebou konečně první týden školy a teď před sebou vleču různé úkoly a
seznamy knížek, které si musím koupit, půjčit nebo přečíst.
Já
úplně nevím, co jsem čekala, ale asi ne takovou pecku hned ze startu.
(Mluvím o mém prvním týdnu na VŠ) Zase jsem si neuvědomila, že už se s
námi nikdo nebude bavit, jako s dětmi nebo nám nebude nikdo říkat co a
jak. No, ale tak mám za sebou první trapasy a teď už to snad bude lepší.
Jen vám řeknu třeba pár z nich.
1. Ztratila jsem se ve škole
2. Půjčila jsem si špatnou knížku z knihovny a zjistila jsem to až po 3 dnech
3. Spadne mi všechno, co může
...
No a takhle bych mohla pokračovat dál.
Každopádně
už jsem si udělala obrázek o tom, co pro mě bude dobrý a co pro mě bude
naopak fakt děsný (těžký). Kupodivu se mi zatím zdá těžší ruština než
čeština. Ruštinu, stejně tak i češtinu, máme rozdělenou do několika
předmětů, ale zatím (nevim proč) nejsem nějak schopná ty informace
rozdělovat mezi ty patřičné hodiny. Mě to prostě dává dohromady jednu
velkou motanici a na konci to stejně spojím do jednoho. Časem se to
poddá, doufám, ale teď je to fakt hustý.
Doufám, že nejsem jediná, kdo má v hlavě takový bordel.
Co
se týká třeba učebnic, tak to je taky docela dobrá finanční sranda.
Spousta učitelů si píše vlastní skripta, ale ty si musíte taky koupit.
Já jsem zvolila asi blbou taktiku a to, kupovat si knížky postupně a ne
všechno najednou. Je to hloupá taktika, protože si už říkám "panebože!
Už prosím nic!". Je to fakt ranec.
Dojíždění
pro mimopražáky (pro mě) není zas tak extrémně hrozný, ale člověk fakt
musí jet hodně s předstihem, protože jsou zácpy a je to děsný, ale třeba
ráno v půl šestý zácpy ještě nejsou (doporučuju).
Jídlo
jsem zatím ještě nějak neřešila, na to vlítneme příští týden. Našli
jsme si PRÝ fakt dobrou menzu, tak tam zajdeme. Vzhledem k tomu, že tam
budu jezdit 3x týdně a z toho jednou mi vyjde čas na oběd, tak to moc
nevyzkouším, ale alespoň něco.
O
profesorech nic moc říct nemůžu, protože jsme je měli třeba jen jednou.
Svůj obrázek jsem si udělala, ale nemusí to být konečná "verze". To
samé mám i se spolužáky. Na většinu z nich obrázek teda nemám, protože
jsem s nimi třeba ještě nepromluvila.
Silvie
Komentáře
Okomentovat