Dnes jsme měli IMATRIKULACI v historické budově Karolinum v Praze. 
Chci vám říct nějaké mé poznatky a ač se to bude zdát chvílemi třeba fakt pošetilý, nebo hloupý, tak takhle jsem se fakt cítila.
Co to vlastně ta imatrikulace je? Tak tuhle otázku jsem si pokládala docela dlouho, než jsem byla schopná se dokopat k tomu, abych fakt zjistila co to je. Tak tedy, imatrikulace je jakýsi zápis do úředního seznamu. Používá se jako slavnostní přijetí studenta do akademické obce VŠ. My, jako studenti PEDF UK (nevím, jak to mají ostatní) jsme se sešli v Karolinum, vyposlechli jsme projevy vedení (proděkanka, rektor atd..), přečetli nám tam slavnostní slib a pak jsme už jen chodili a slibovali.
Teď vám řeknu, jak jsem to vnímala já... Přišli jsme s kamarádkou do Karolina, společensky oblečené a koukali jsme okolo sebe, kde, jak a co se děje. Odložily jsme si věci do šatny a šly jsme odevzdat Imatrikulační slib a prokázat se studentským průkazem. Pak jsme byly usazeny do sálu, kde už bylo několik řad studentů z všech možných oborů pedagogické fakulty.
Bylo to takové divné. Do teď přemýšlím, jestli se mi to tam líbilo nebo ne. V sále, ve kterém jsme všichni byli to nebylo absolutně útulné, ale svým způsobem to tam bylo velmi slavnostní a takové...tradiční. Nevím, jak to měli ostatní, ale na mě to působilo tak, že tenhle sál měl za úkol nám dát do hlavy, že tohle je ultra důležité a ultra slavnostní.
Pak nám někdo (nevím kdo) vysvětlil, jak tento "akt" bude vypadat, a co budeme dělat my. Pak už začala hrát slavnostní hudba a začali přicházet všechny důležité osoby v talárech a s "cute" čapkama na hlavách. Nesmím zapomenout na pedel univerzity a pedel fakulty, protože tihle lidí jsou nosiči žezel, která jsou pro tuhle událost neodmyslitelná.
Poté jsme si poslechli státní hymnu.
Samozřejmě jsem neviděla poprvé na někom talár, ale za to jsem poprvé viděla ty vtipný čapky (prosím, nezlobte se na mě jo), který měli na hlavách a přišlo mi to fakt. No já nevím. Jisto jistě je to součástí slavnostního oblečení, ale ty čapky bych klidně odmyslela nebo bych je za něco vyměnila. Já sama jsem měla co dělat, abych udržela vážnou tvář a sposta lidí kolem mě s tím také měla problém. A pak taky ještě. JÁ CHÁPU, že se musí zachovávat jakási úcta a takový důležitý výraz(někteří ti důlužití lidé vypadali, jako kdyby duše opustily jejich těla, protože měli po celou dobu kamennou tvář a neřekla bych, že vůbec mrkli), ale nemyslela jsem si, že až tak.
Následovaly projevy proděkanky a (uhmm)...dalších lidí z univerzity a pak už přišla naše chvíle. Mluvila jsem o těch lidech, co nosí žezlo...tak teď jsme k jednomu z nich (nevím, kde byl ukrytý ten druhý, neměla jsem čas se po něm podívat, protože jsem měla co dělat se soustředěním a rovnováhou. Zase jsem si odvykla chodit v lodičkách) po jednom přicházeli, pomyslně jsme se dotýkali dvěmi prsty toho žezla. Pak jsme přišli k paní proděkance, podali jsme ji ruku a řekli jsme "slibuji". Pak už jsme se vraceli zpátky na místo. Pak tam padlo ještě asi několik slov a celé vedení pomalu VELMI slavnostně odešlo.
Tadáá, takže takhle probíhala naše imatrikulace. Ještě zpátky k tomu slibování. Nevím, jestli jsem to někde zmiňovala, ale mě se tohle slibování fakt příčilo. Já už z principu nikdy nic neslibuju, je to kravina (najdou se nějaké výjimky, ale o těch jindy), protože pak se může něco zvrtnout a slib bube ten tam. No ale tak...Pár dní si nechám na to, abych se z toho slibování vzpamatovala a budu dobrá (haha).
Ještě bych asi měla říct, že imatrikulace je dobrovolná a prakticky z ní nelze nic vyvodit, protože tisíckrát důležitější je samotný zápis do studia. Je to spíš taková tradice, která se drží a myslím si, že až za pár let s imatrikulací všechny VŠ skončí, tak Karlovka si tuhle tradici pořád bude uchovávat, protože já vám nevím. Zkrátka mi to na tuhle školu sedí a patří to k ní.
Při odchodu z Karolina jsme dostali roztomilou hadrovou tašku a v ní jsme měli tužku, blok a výtisk něčeho takového, jako dalšího pomocníka nováčkům.
Silvie
Komentáře
Okomentovat