Přeskočit na hlavní obsah

Introvertní hodina v autobuse

Dneska ráno se mi fakt nechtělo vstávat. Nebylo to ani tím, že jsem šla pozdě spát, ale prostě se mi chtělo. 
Nastoupila jsem do mega naplněného autobusu. Dala jsem si do uší sluchátka s písničkama jako je tahle:
 a nějakým způsobem se mi podařilo vytvořit si svůj soukromý svět. Jsem normálně extrovert, takže vytvořit si svůj soukromý, introvertní svět je pro mě docela nadlidský úkol. Nebo alespoň do dneška se mi to nijak nepovedlo.
Ne, netrpím depkama. Ne, nerozcházím se s nikým ani nejsem po rozchodu (to je trošku vttipný, no nic). Ne, nemám nějaké ultra mega problémy. Tyhle písničky poslouchám, protože se mi líbí. Jasný jo. A...Ne, nemám PMS.

Nicméně, Teri vám asi potvrdí, že teď mám nějaký takový divný období. Nad vším hrozně přemýšlím a trošku padám do nostalgie. To ale svádím na změnu! Na takový ten pomyslný velký přechod ze SŠ na VŠ a jiný režim, ale vrátím se zpátky k autobusu.

Já jsem vlastně asi ani ty písničky vůbec nevnímala, nevnímala jsem cestu, ani člověka, co sedí vedle mě (ani nevím, jestli to byla ženská nebo chlap). Prakticky ani nevím, jak jsem se dostala do Prahy (jo, jasně, že autobusem, ale jaká byla cesta), což je fakt divný, protože mě z tohohle"režimu hibernace" (říkejme tomu tak) probralo až divný cukání autobusu (málem jsme nabourali totiž). Ne, nespala jsem! Já jsem ani nad ničím nepřemýšlela, prostě jsem úplně vypnula. S tímhle stavem nemám vůbec žádné zkušenosti, takže jsem z toho ještě pořád překvapená. Při cestě domů se mi tohle už nepovedlo, tak by mě zajímalo čím to je. 
 Možná divné ovzduší? To je asi jedno, každopádně jsem vám to nějak potřebovala říct.

Jsem fakt ráda, že jsem doma, protože než si zvyknu na Prahu, tak to bude asi nějako dobu trvat. Není to úplně skvělý. Jsem vesničan, mám ráda klid a venkovský smrad. V Příbrami i Dobříši znám pomalu polovinu lidí a hlavně nejsou to velká města, ale Praha? To bude oříšek. Jet tam jednou za čas...Dobrý, ale zvyknout si na ten šrumec zvlášť, když tam budu jezdit 4x týdně. Uff. Asi budu "hibernovat" častěji nebo budu navštěvovat fakultního psychouše (haha).

Silvie

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tipy na vánoční dárky - Mommy

Aneb: Předvánoční deprese 1/X. Každý rok je to stejné. Rok od roku je to horší a horší. Neustále sháním nějaké nápady, tipy a všelijaká různá, možná překvapení, kterými bych mohla obdarovat svoje nejbližší. Dnes vám sem hodím pár svých nápadů, které byste mohli použít pro svojí mamku. Udělám z toho takovou mini sérii tipů na dárky. Dárkové poukazy - Já už letos třetím rokem jedu v poukazech atp. Připadá mi to jako nejlepší řešení, když nechci kupovat nějaké kraviny, které stejně někam zahodí a nebudou k ničemu. Předloni to byly dvě vstupenky do Národního divadla (za tenhle nápad jsem (byla) pyšná sama na sebe, protože to byl nejlepší dárek ever) , loni to byl celorodinný vstup do Mořského světa v Praze a letos jsem zvolila způsob dárku, který bude jen a jen pro ní.  Lísky na koncert - To je podle mě ultra dobrý dárek. Pokud vaše mamka má nějakou oblíbenou kapelu, která třeba není česká a vystoupí v Praze příští rok, tak neváhejte a jděte do toho. Kupte dva lístky a mát...
Okomentovat
Další informace

Lovely CARROT CAKE

Dnes trošku z jiného soudku, ale rozhodně něco, co stojí za zmíňku! Miluju carrot cake! Vyzkoušela jsem spousty receptů, ale jen ten od MY COOKING DIARY je ten, který mi vyhovuje absolutně nejvíce. Pojďme si recept rozebrat. Podle MY COOKING DIARY Co se týká mrkve , kupuji většinou tu v plastovém balení (1kg ji tam myslím je) nebo si po kusech vyberu. Ne s natí. Mouku používám klasicky polohrubou, ale dort je pak poněkud těžsí. Pravda je, že z celozrnné jsem ho ještě nezkoušela. Třtinový cukr je něco, na co, zvlášť při pečení tohohle dortu, nedám dopustit! S klasickým bílým cukrem je dort příšerně sladký. S třtinovým cukrem nemám žádný problém a i korpus je díky němu více hnědší. Vanilkový lusk nedávám, když se mi zachce, tak přidám vanilkový cukr, ale spíše nedávám ani jedno. Prášek do pečiva dávám, podle zkušeností, zásadně celý. Jinak mi korpus vylítne jen málo. POSTUP - part 1 Zapnula jsem troubu na 180°C, cca.  Dala jsem do kuchyňského robo...
1 komentář
Další informace

My hair care

Konečně začínám být se svými vlasy spokojená a proto jsem se rozhodla se s vámi podělit o to, jak se o ně starám. Co jsem dělala dřív špatně? Je dobré se nad tímhle zamyslet, protože já osobně jsem zjistila, že jsem dělala špatně skoro všechno. Plácala jsem na vlasy barvy, které mi je ničily. Neustále jsem si je žehlila a jinak tepelně upravovala, což mi vlasy také ničilo. Vázala jsem je do velmi pevných copánků, což opět vlasům neprospívalo a v neposlední řadě jsem používala ne úplně vhodné přípravky, ať už to byly šampony, kondicionéry, masky, oleje apod. No, bylo toho dost. Můj příběh? Vynechejme všechno výše zmíněné a pojďme rovnou na to, kdy a jak jsem se začala o vlasy skutečně zajímat. Vlasy mě hodně začaly zajímat ve chvíli, kdy jsem si z BLOND dala ČERVENOU. V zoufalství a vzteku jsem to ještě ten den přebarvila zpět na blond, čímž jsem si vlasy kompletně zničila. Tohle NIKDY NEDĚLEJTE! NIKDY. Nebo takhle, nebylo to tak hrozné, jak říkám, většinou mi kamarádi nebo r...
Okomentovat
Další informace